20. října 1918, ještě před vznikem samostatného Československa, se sloučil náš luterský sbor, který byl tehdy filiálním sborem pražského sboru a. v. U Salvátora, s reformovaným Západním sborem v jeden celek. Bylo to o čtvrt roku dříve, než ke stejnému sloučení došlo na úrovni celých církví luterského (augsburského) a reformovaného (helvétského) vynání. Zakladatelem našeho sboru byl farář, v té době vikář, Karel Machotka. V Plzni působil od r. 1904.
Něco z Prohlášení k památné chvíli zrození české státní samostatnosti českých evangelíků z Plzně a okolí: „Katastrofa bělohorská kromě politických a národních ideálů zničila i domácí kvetoucí církev, již založil Mistr Jan Hus, a k výši ojedinělé přivedl Chelčický a Jan Amos Komenský, a k níž se hlásil téměř celý národ československý. Za hrozného pronásledování českého kacířství se přece jenom skryté semeno v selském lidu schovalo. Radostně uvítali naši otcové za Josefa II. roku 1781 náboženskou svobodu, byli však nuceni přijmouti vyznání augsburgské nebo helvetské. Proti vlastní vůli jsme byli rozděleni ve dva směry a museli jsme přijmout náboženství cizí. Nyní, když po 300 letech vláda věcí tvých se k tobě navrací, lide český, hlásíme se i my ke svému náboženskému dědictví, abychom napravili křivdy, jež na nás historie spáchala. Obě vnucené formy cizích konfesí odkládáme, spojujeme se v jeden sbor a přihlašujeme tento sbor do svazku české církve národní, jež se v těchto dnech tvoří po vlastech československých. Žádáme rozluku církve a státu a stojíme rozhodně proti Římu. Voláme ke spolupráci všechny, kdo jsou s námi stejného smýšlení.“ V roce 1925 pak vznikl nový seniorát, tenkrát byly položeny základy zahájením evangelizace na Plzeňsku.
PŘ
Zdroje: V. H. Řezníčková: Helenin koutek, článek „Karel Machotka“ br. f. P. Pellara a článek „Výpisy ze sborové kroniky“ br. H. Salze z almanachu „Korandův sbor 1936–2006“